Výchovná.

Dávno a dávno tomu, kdy mi jedna z prvních platonických lásek na průlezkách za domem popisovala svůj vztah k rannímu kakau.

Negativní vztah.

Vadil proces přípravy. Maminka vždy opakovaně ponořila prsty do hrnce na vařiči, aby zjistila, zda je mléko dostatečně teplé. Po té prsty s mlasknutím olízla. Vysmrkala se, pohladila psa, napěchovala odpadky do přetékajícího koše a znovu ukazováček utopila v mléku.  Každé ráno stejně.

Až začal Michal kakao zvracet..

Nevím, proč se mi tato story vybavila v souvislosti s olizováním šidítek, dudýnků, nuků, cumlíků nejen na zem padlých.

Jeden z mých nejkategoričtějších pediatrických i mateřských postojů a proseb vůbec.

S věkem jich přibývá, umím a musím zavírat oči a ucpávat uši.

Ale koupel latexu či silikonu v dutině ústní maminky, která jej po té vkládá do úst dítěti s pocitem zadostiučinění s absolutní očistou, neodpouštím!

Když pominu osídlení úst mrněte všemi nehodnými, nejen kazotvornými bakteriemi, působí tento proces neesteticky neřkuli nechutně stejně jako prsty okoupané v kakaovém mléku..

Vzpomeňte si prosím na mne, až vám ruka s dudýnkem zamíří k puse…Myslete si své, ale ruku prosím zabrzděte.

Existují krabičky na cumlík, malá láhev vody v kočárku na jeho opláchnutí…či jeden náhradní.

A nebo žádný… jednou budou muset drobata čekat déle než 15 minut na uspokojení svých potřeb, učte je to v duchu článku Cyrila Höschla úplně od malinka. Neublížíte jim.